Slunce, přesýpací hodiny a jak to bylo dál?
Dříve se lidé snažili změřit čas podle opakujících se jevů, proto se uchylovali k měření podle dne, noci i ročních období. Samotné sluneční hodiny se poprvé objevily už kolem roku 3000 před naším letopočtem ve starém Egyptě a jako atrakce jsou v podstatně viditelné i dnes. K měření času byly využívány také vodní hodiny a přesýpací, které byly sice minimálně náročné, ale potřebovaly stálou obsluhu.
Doba a pokroky se nezastavily, a tak nejspíše kolem roku 1600 vznikly první kapesní hodinky. Tvarem byly podobné vajíčku, vyrobeny byly z bronzu a měly pouze jednu hodinovou ručičku. Podle svého tvaru jsou označovány jako Norimberská vejce a uvádí se, že byly sestrojeny hodinářem Peterem Henleinem. Nicméně toto tvrzení se ukázalo jako nepravdivé, jelikož hodinky vznikly až po jeho smrti. Byly poháněny ocelovou pružinou, oscilátorem byl lihýř a na jedno natažení dokázaly jít až 40 hodin. Nevýhodou u nich byla nerovnoměrnost chodu, ale nelze jim upřít, že v té době patřily opravdu k průkopníkům měření času. Velkým zlomem byl rok 1541, kdy zavedením svých reforem zakázal Jan Kalvín ve švýcarské Ženevě nošení ozdob a zlatých šperků, a proto výrobci jako alternativu začali nabízet přenosné hodinky.
.jpg)
Náramkové hodinky
Jedny z prvních náramkových hodinek se objevily na scéně v roce 1904, kdy je vyrobila firma Cartier pro brazilského letce Santos-Dumonta. Náramkové varianty byly natolik úspěšné, že s přehledem nahradily ty kapesní. Bylo totiž evidentní, že náramkové hodinky jsou pro jejich nositele jednodušší variantou, jelikož se nemuseli zdržovat neustálým vytahováním hodinek z kapes.
Zbývalo jen postupně vypilovat funkčnost a přesnost, což bylo pak už jen dílem pokroku doby. Náramkové hodinky se tak postupně stávaly nejen oblíbeným měřičem času, ale také doplňkem. Vyráběly se v nejrůznějších tvarech a designu a bylo jen otázkou času, kdy dospějí do podoby, kterou známe a milujeme dnes.
